Historie

Zahrada má jméno po Adolfovi hraběti z Ledebouru, který získal přilehlý palác v roce 1852. Vlastní palác vznikl už v roce 1601 spojením dvou renesančních domů. V té době byl přilehlý svah pustý a zahradu tu opět zřídil až v roce 1665 Jan Václav z Kolowrat. Ledeburská zahrada - grafika Roku 1697 změnil objekt majitele. Ten palác dostavěl a současně na přilehlém svahu až po hradební val založil terasovou barokní zahradu. Na parteru zahrady (který je vzhledem k úrovni paláce vlastně první terasou) je dekorativní Sala Terrena. Ta byla podle starších názorů dílem Giovanni Santiniho; podle pozdějších byl autorem Giovanni Battista Alliprandi. V současné době existuje myšlenka, že sala terrena je dílem Františka Maxmiliána Kaňky. Interiéry saly terreny, bohatě zdobené štukami, jsou obohaceny nástěnnými malbami z antické mytologie a výjevy z vykopávek v Pompejích. Tato výzdoba vznikla kolem roku 1730 a autorem je Václav Vavřinec Reiner. Ten také namaloval na hlavní vysokou opěrnou zeď podél severní strany parteru zahrady fresku, znázorňující dramatickou bitvu z bojů s Turky. V roce 1787 přestavěl palác i zahradu dědic a nový majitel celého objektu Josef Krakovský z Kolowrat, a to podle projektu stavitele Ignáce Jana Palliardiho. Z té doby pravděpodobně pochází bohatě členěná stěna podél východní strany parteru (proti sale terreně) s rozbíhajícím se schodištěm; jehož levé křídlo umožňuje přístup na horní terasy. V nice uprostřed stěny je umístěna socha Herkula zápasícího s Kerberem. V nikách podél schodiště byly iluzivní malby. Při pozdějších zahradních úpravách byla zřejmě vybudována i fontána na podélné ose parteru. Voda do této fontány byla původně přiváděna potrubím až z kašny na Pražském hradě. Symetricky řazené terasy s výraznou středovou osou navzájem spojuje rozbíhající a sbíhající se schodiště. Na vrcholu hlavní osy zahrady stojí dominantní patrový otevřený pětiboký pavilón. Zahrada postupně upadala, a to i po úpravě stavitele Hégra v roce 1852. Během desetiletí se zřítily mnohé balustrády na zdech teras a částečně se zřítila i hlavní opěrná zeď podél severní strany parteru i s Reinerovou freskou výjevů z bojů s Turky. K největšímu zřícení a devastaci došlo v roce 1941. V padesátých letech tohoto století začala státní správa s obnovou celého pásu zahrad. Obnova byla často prováděna nedůsledně, a to nejen z hlediska historického, ale i z hlediska technologie. Zahrady opět začaly chátrat a byly zjištěny i velmi závažné závady na jejich statice. Za této situace nezbývalo než zahrady uzavřít. Další oprava byla proto plánována jako generální rekonstrukce. Přípravné práce začaly již v roce 1973. Pro celý komplex zahrad byla zpracována architektonická studie. Byl proveden podrobný stavebně-historický průzkum.

Zásady řešení celé rekonstrukce (ve dvou etapách) byly vytýčeny v roce 1990. Pod vedením nového vlastníka zahrad - Státního ústavu památkové péče byl vypracován nový, realistický projekt, který v mezích možností maximálně respektoval historickou hodnotu celého objektu a tím vyloučil i řadu původně plánovaných bezcitných zásahů do samotné stavby a podoby objektu. Při rekonstrukci Malé Pálffyovské zahrady byl zdůrazněn původní užitkový charakter zahrady. Proto je celková úprava volnější, skromnější. Převažují volné travnaté plochy a pouze nejnižší a nejvyšší terasy byly přizpůsobeny požadavku větší návštěvnické zátěži. Celá velmi náročná restituce I. etapy (kromě řady detailních restaurátorských prací, např. i zvláštní výroba ostře pálených cihel zcela atypických rozměrů) si vyžádala značné finanční náklady, na kterých se podílel především státní rozpočet, ale významným dílem i Nadace Pratur Heritage Fund pod patronací Jeho Výsosti prince z Walesu a prezidenta České republiky pana Václava Havla, jakož i státní finanční podpora Programu záchrany architektonického dědictví. Ledeburská a Malá Pálffyovská zahrada byly pro veřejnost otevřeny v červnu roku 1995.

Svatba v zahradách

Součástí Ledeburské zahrady jsou jednotlivé terasy, na kterých může být také umístěn catering, a které nabízí krásný výhled na historické centrum Prahy. Na té nejvyšší se nachází otevřený, pětiboký pavilon. K dispozici je ale i zastřešený prostor saly terreny a Galerie. Celková kapacita Ledeburské zahrady je při zachování dostatečné volnosti pohybu cca 400 osob. Třídílná Sala Terrena (o ploše 95 m2) byla navržena a vybudována především pro koncerty. Má proto vynikající akustiku a ani malý komorní soubor nepotřebuje ozvučení. Dveře ve stěně saly terreny vedou do místnosti, kterou lze využít pro zázemí akce. Před salou terrenou je mírně vyvýšená plošina, která může být využita pro velké hudební těleso nebo sbor. Bez potíží pojme až 80 účinkujících. Na plošině může být také postaveno pódium.

Jižní stranu parteru zahrady tvoří objekt Galerie Ledeburského paláce. Tato krásná, bohatě prosklená Galerie (o ploše 89 m2) má vlastní předsálí, schodiště vedoucí do parteru zahrady a tři velké křišťálové lustry, které jí dodávají zvláštní vznešenost. Jsou zde pořádány výstavy uměleckých děl, především obrazů. Jakožto součást Ledeburského paláce je Galerie centrálně vytápěná a může být využívaná po celý rok, nezávisle na ostatních prostorách zahrad. Její elegantní prostředí je ideální pro slavnostní tabule (do 64 hostů), rauty, podpisy významných dokumentů, koktejly za doprovodu živé hudby, tiskové konference, uvedení/předvádění nových výrobků a další akce.