Historie

Oblast na jihozápad od hradeb města Prahy za Újezdskou bránou patřila od roku 1342 kartuziánskému klášteru, zničenému během husitských bojů. Již tehdy výhodná poloha okolních strání přiměla příslušníky řádu k zakládání rozsáhlých vinic. Od 16. století začali tu bohatí pražští měšťané budovat hospodářská stavení, ale i výstavné obytné domy a vyhlídkové letohrádky. Tak vznikla v oblasti dnešního Smíchova celá řada usedlostí, sloužících k hospodaření i odpočinku. Někdy kolem roku 1700 byla postavena na místě viničního domku pod svahem Černého vrchu i dnešní budova Bertramky. Usedlost často měnila majitele a svoje tradiční jméno získala v polovině 18. století podle tehdejších vlastníků Františky a Bertrama z Bertramu.

V dubnu roku 1784 koupila Bertramku Josefina Dušková. V místech dnešní rušné Plzeňské ulice vedla prašná silnice a zahradami tekl potok, dnes ukrytý v podzemí. Kromě vína dávala Bertramka ovoce, obilí a mléko, samozřejmě také drůbež a zeleninu pro vlastní potřebu. Duškovi tak mohli svým hostům poskytovat bohatou pohostinnost i u stolu. Většina však u nich hledala především místo, kde se volně diskutovalo o umění a bylo možné slyšet dobrou hudbu. Mozart, který na Bertramce pobýval v říjnu 1787 a na přelomu srpna září 1791, našel tu nejen nerušený klid ke své práci, ale i přátelské zázemí a veselou liberální společnost. V majetku Duškových byla Bertramka patnáct let a za tu dobu ji Josefina proměnila v poměrně honosné sídlo, které zdobily i její umělecké sbírky. Po smrti manžela v roce 1799 byla Josefina Dušková nucena Bertramku prodat. Není známo, jestli další početní majitelé vedli v patrnosti, že v jejich domě pobýval Mozart. V roce 1838 získali v dražbě dům i pozemky obchodník a Mozartův ctitel Lambert Popelka s chotí. Bertramku i lásku k Mozartově hudbě po něm zdědil syn Adolf Popelka, který sbíral památky na Mozarta a zpřístupnil zájemcům pokoje, které podle tradice manželé Mozartovi na Bertramce obývali. Navázal v roce 1856 kontakt se starším Mozartovým synem Karlem Thomasem, nechal v zahradě postavit Mozartovu bustu a ke 100. výročí premiéry Dona Giovanniho organizoval na Bertramce vzpomínková shromáždění, jichž se zúčastnil i Antonín Dvořák.

Na přelomu let 1872-3 postihl Bertramku požár, po kterém byla částečně přestavěna. Shořel také seník na místě dnešní terasy. Po jeho vdově zdědila Bertramku v roce 1918 Mahilda Sliwenská, která ji odkázala již ve velmi špatném stavu v roce 1925 salzburskému Mozarteu. Po ustavení Československého státu se začala veřejnost zajímat o další osud Bertramky. Za podpory příznivců hudby i státních subvencí se podařilo v roce 1929 získat Bertramku Mozartově obci v Československé republice. Při stavební rekonstrukci v době protektorátu byly na Bertramce odstraněny pozdější úpravy a vestavby, obnovena sala terrena a objeveny nástěnné malby a část původního malovaného trámového stropu z počátku 18. století.

Při přípravách Mozartových oslav v roce 1956 byla dokončena rekonstrukce objektu a vytvořena v bývalém obytném patře vily stálá expozice, připomínající slavné období v historii Bertramky.

Mozartovská svatba

Pro svůj genius loci, romantický půvab a osobitou atmosféru je Bertramka i vyhledávaným místem pro konání svatebních obřadů. Podle volby a počasí se obřady konají na zahradní terase nebo v sale terreně. Ze saly terreny je přímý vstup do zahrady s kašnou a krásným výhledem na celou usedlost.