Jestli Lichtenštejnům závidíte jejich někdejší panství už při procházce zahradou, nedoporučujeme vstupovat do interiérů zámku. Lednice je majestátné, honosné sídlo - přesně takové si člověk představí při slovech: „Za devatero horami a devatero lesy stával kdysi nádherný zámek…“ To, co při prohlídce uvidíte, často není původní výbava. Podle historických materiálů „neodpovídá někdejšímu lesku“. Jak ten musel vypadat, to si asi dokáže představit málokdo.

Páni z Lichtenštejna si v zámku Lednice nežili špatně. Majestátné přízemní prostory sloužily jako reprezentační sály, kam zvali své hosty a přátele. První poschodí bylo zařízeno k obývání - dneska tudy vede samostatný prohlídkový okruh Knížecí apartmány. Druhé patro, kde měly dřív své království děti, v současnosti funguje jako obrazová galerie.

Původně panství patřilo rodu Sirotků, ale ti to neuměli ani s alkoholem ani se ženami, a tak brzy o majetek přišli. Lichtenštejni se obohatili při záboru majetku pánů popravených na Staroměstském náměstí po bitvě na Bílé hoře. Bohatství se kumulovalo, a protože jim bylo hospodaření vlastní, brzy měli na stavbu unikátu, jenž dnes „dědí“ celý svět (od roku 1996 je Lednice jakožto součást Lednicko-valtického areálu zapsaná na Seznam světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO).

Bohatým šlechtickým rodům udělala čáru přes rozpočet francouzská revoluce. Vyděšená aristokracie se uchylovala ke sladkému snění o někdejší moci a to se promítlo i v architektuře. Rodová sídla byla stavěna tak, aby vypadala středověce. Tato snaha je patrná na všech stavbách „Zahrady Evropy“. Lednický zámek získal dnešní podobu v letech 1846 až 1858. Je vystavěn ve stylu tehdy moderní anglické (tzv. windsdorské) gotiky. Při prohlídce zámku těžko uvěříte, že obdivujete letní sídlo. Skutečně, tato monstrózní pohádková budova sloužila šlechtě jako „chata“. Vyjížděli sem už zjara, ale na podzim se vraceli do pevného sídla ve Valticích. Přesto si tu nechali vybudovat topení, luxusní umývárny, ložnice, jídelny a taneční sály. Lichtenštejni si potrpěli na své umělecké sbírky a kde to šlo, vystavovali trofeje z cest po Africe a Asii. Z Minaretu si udělali „sklep“ na orientální předměty, to nejhezčí pak trůnilo ve vitrínách afrického a čínského pokoje.

Velká část původního vybavení utrpěla v závěru druhé světové války a následným zásahem komunistického zestátňování. Lichtenštejnové popadli, co se dalo, už v roce 1943. Nejkrásnější portréty, cenné kousky nábytku, šperkovnice a ozdoby skončily v dalekém Lichtenštejnsku. K našemu potěšení se pánům nevyplatilo tahat masivní nábytek, řezat schodiště nebo strhávat tapety. Tak dnes můžeme obdivovat krásné schodiště v knihovně, vyřezané z jediného stromu, i původní čínské tapety s motivy květin, ptáků a Číňanů, zdobící zdi čínského kabinetu. Panstvo, obývající zámek po novogotické rekonstrukci, žilo v neobvyklých podmínkách. Usínalo v historických dřevěných postelích, stolovalo z dobového cínu a obklopovalo se uměleckými díly, jimž cenu určovala nejen kvalita, ale i stáří. Přesto měli život na svou dobu moderní, což dokazují knížecí koupelny. Šlechtičnám a princům sloužily mramorové vany, klozety a stoly s mycími soupravami. V přízemí můžete vidět původní ručníky a flakónky na parfémy. A pokud se panstvu něco nezdálo, stačilo tlesknout - osobní služebné bydlely hned za rohem a byly k dispozici čtyřiadvacet hodin denně.

Má jméno Lednice něco společného s mrazničkou? Třeba vás to překvapí, ale ano. Velká část lednického parku leží v jakési prohlubni kolem vodních koryt a nádrží, takže tu dochází k inverzi. Teplý vzduch stoupá, zatímco se ten chladný drží v údolí jako „v lednici“. Je tu skutečně chladněji než v okolí. Jedete-li do Lednice v zimě či za pozdního podzimu a časného jara, doporučujeme vybavit se rukavicemi a teplým svetrem.

Vzpomínku na „staré dobré časy“ dost dobře oživíte, rozhodnete-li se tu spojit život se svým vyvoleným či vyvolenou. Bíle oděné nevěsty s fešnými ženichy projíždějí v kočárech park, aby světu dokázali, že romantikové ještě nevyhynuli (a nikdy nevyhynou). Svatební noc kousek od majestátného zámku, vyhlídková jízda k zapečetění nezapomenutelných vzpomínek, cinkající prstýnky. Ne, to nezní jako pohádka - to pohádka je! ;)